První týden – jak to šlo?

Prní týden

Jaký byl ten první týden? Všechno bylo nové, takže všeho trochu. Trochu vyjukaně, trochu zmateně, ale hlavně pohodově 🙂 Na hodně věcí jsem koukal jako jelen, srnec, daněk ,jak říká klasik 🙂 Ale proto jsem, mimo jiné, tuhle cestu podnikl.

První noci

První dny jsem se už od rána zabýval myšlenkou, kde budu spát. Po týdnu už to neřeším. Vždycky se nějaké parkovišťátko najde. Teď začínám vybírat místo na spaní, až tak okolo šesté večer. A je to bez problémů.

V Německu jsem první noc našel krásné lesní parkoviště, zato druhou noc jsem zastavil na velkém parkovišti u pumpy, v domnění, že se připojím na jejich wifinu. No tak to jsem nevychytal 🙂 Narvaný parkoviště k prasknutí a já skončil v mezírce na opačném konci, dost daleko od pumpy. Z wifiny nebylo nic a ráno jsem se probudil ze všech stran obložený kamiony. Dobrá zkušenost.

Poslední noc v Německu jsem strávil na parkovišti pod McDonaldem v horském městečku Weierbach. Konečně připojení přes wifi. Po třech hodinách wifi oznámila – zaplať nebo se vypnu. No to bych nebyl z Čech, abych si neporadil 🙂 Takže jsem využil oba telefony a ze 3 hodin bylo 9. No a to už stačilo na to, abych něco udělal.

Ovšem Francie byl trochu problém. Nikde žádné parkoviště a to jsem ujel cca. 100km. Už jsem byl nervózní, kde to zapíchnu a ejhle, najednou se vylouplo parkoviště jako sen. Mezi stromy, prostě pohoda.

Samozřejmě, že další den jsem se už nestresoval, večer se zase odkudsi vylouplo pěkné pakoviště, tak jsem tam zaplul a ouha. Zašil jsem se ke straně, kde bylo křoví a stromy. To si neumíte představit ten smrad, když jsem otevřel dveře. Okamžitě jsem přeparkoval na druhou stranu parkoviště, do volného prostoru za kamionem.

Malá rada po všechny. Když budete spát na parkovišti, vedle kamionu, mrkněte se napřed, jestli to není mražák 😀 Jojo, přesně tak, a celou noc! Jako na sbíječce.

Další noci už jsem vychytal. Jen u města Loches jsem spal na okraji, skoro ve městě, tak to jsem měl malinko obavy. Protože večer se to začalo rojit. Samý divný týpci na motorkách nebo v autech. Zabarikádoval jsem se a sledoval ten cvrkot. Naštěstí okolo půlnoci, najednou, jako když mávne kouzelným proutkem a byl klid.

Jen poznámka. Při vyjímečném stavu, který ve Francii myslím stále trvá, bych si představil v ulicích daleko víc policajtů a vojáků. Já nepotkal za 800 km ani jednoho.

A prozatím poslední noc u moře? Skvělá! Krásný plac, asi tak 200 m od moře. Okolo pár aut, obytky a jinak absolutní klid.

A co Hipík?

Chlapec se drží statečně. Dělá mi radost. Jen jak se po dlouhé době stání pořádně zahřál, tak nějak všechno trošku povolilo a začal malinko kapat olej. Ale to spravilo přetažení vany a je klid. Uvidíme jestli ještě někde něco povolí. Vanu jsem utahoval nadvakrát. Bál jsem se vzít to na krev, protože se zalomeným šroubem, už by to tak jednoduché nebylo.

Jinak pořád startuje na první cvrnknutí. Do kopců se souká bez problémů a nikde se z něj zatím neozývá nic, co by do toho auta nepatřilo.

A perlička nakonec

Jel sem malou, francouzskou vesničkou předpisových 30 km, víc by se stejně nedalo, protože to tam měli rozsekaný na hadry, když najednou vzadu něco zašramotilo, jakoby spadlo a spustil se elektrický motor. Tak co nejrychleji ke straně a zastavit, což byl v tu chvíli problém, protože nebylo kde.

Ale co to běží za motor sakra, vždyť tam je jen čerpadlo? Zastavil jsem, skočil dozadu, poslouchám a ten zvuk vycházel ze skříně. No tak to jsem byl úplně vedle, jelikož ve skříni přece žádný motor není.

OK, odkrytoval jsem technickou část skříně a vyndal utahovačku, která se pohnula a spadla mezi další věci přímo na spoušť a spustila se 😀 To jsem se tedy s chutí zasmál.

Pro dnešek to stačilo a příště se sejdeme u moře .-)