Teplé prameny v Santa Fe

Po odjezdu z Alhambry v Granadě jsem si to namířil do Santa Fe. Tohle jméno jsem znal z knížek Karla Maye, které jsem jako malý kluk zbožňoval. Ovšem to literární Santa Fe je v Americe. Vlastně plno amerických měst se jmenuje podle původních evropských měst a vesnic. Ve Španělsku jsem už takhle navštívil třeba San Francisco a Los Angeles ?

A tak se sunu pomalu do Santa Fe. Samotné městečko je malé a není ničím extra zajímavé. Kdyby kousek od něj netryskal ze země teplý pramen resp. prameny.

Jakmile sjedete ze silnice mezi olivové sady, začíná horor. Z polní cesty se postupně stává napodobenina cesty s hlubokými výmoly. Čím blíže k pramenům, tím větší tankodrom ?

Těsně před prameny se zastavuji u zaparkované obytné dodávky. Tak jsem se seznámil s Albertem, který mě nasměroval  přímo k jezírku a ještě poradil, kterou cestou se dát abych Hipíka nerozštípal. Poděkoval jsem za rady a vydal se k pramenům.

I ta nejlepší cesta co mi Alberto poradil stála za prd, ale v porovnání s ostatními to byla dálnice ? Hipík se držel a šťastně jsme dorazili až k jezírku. To má rozlohu tak 20×15 metrů a okolo metru hloubky. Z levé strany do něj ústí roura ze které tryská voda o teplotě asi 40°C. Z jezírka vytéká voda přepadem do dalšího, které je jen o pár metrů níž. V tom je voda už o něco chladnější. Pár metrů od horního jezírka je zaparkovaný karavan s cedulí Caffeteria ? Na matraci před ním vyspává kluk s dredama a další maník hraje pod markýzou na elektrické varhany. Tedy hraje, spíš jen preluduje. Tady asi byla dobrá pařba ?

Převlékám se do plavek a jdu to testnout. Vkročím do vody a je to jako doma do vany. Fakt nekecali, ta voda je nádherně teplá. Trochu se motám po kamenech co jsou na dně a voda je mi tak nad kolena. Našel jsem si flek přímo před rourou a nechávám si proudem teplé vody masírovat záda. Když už mám dost, přesouvám se o kousek dál do klidnější vody a tam relaxuji. Vydržel jsem ve vodě přibližně hodinu. Řeknu vám byl to parádní požitek ?

Odjíždím od jezírka najít místo na přespání. Nahoře na kopci totiž strašně fouká. Cestou se zastavuji u Alberta. Děkuji mu dobré nasměrování při výběru cesty a ještě chvilku debatujeme, které z jezírek je lepší, jestli to první, hned u pramene, které je teplejší a nebo spodní, do kterého voda z horního přepadává. Já byl jednoznačně pro horní, tedy teplejší. Alberto zase pro to druhé. Po krátké debatě jsem rozloučil a vydal se hledat místo na spaní.

Místo jsem našel asi o 300 metrů níž mezi olivovníky. Sice tu taky fouká, ale není to už tak hrozné jako na kopci. Usínám unavený, ale spokojený, zrelaxovaný, plný skvělých zážitků. Myslím na to, že sem každopádně zajedu častěji. Jen by to chtělo na tu cestu spíš džíp ?