Dojeli jsme k moři

1650 km. Tolik jsme s Hipíkem ujeli, než jsme zaparkovali u moře. Parkoviště za dunami u malé vesničky Yves, na dohled od La Rochelle. Tady jsme našli útočiště na dva dny.

Hned jsem se vypravil k moři a koukám – moře nikde, někdo nám z něj vylil vodu 🙂  Sakra, trefil jsem akorát odliv. Večer už vodu napustili, tak jsem udělal pár romantických fotek. Mimochodem, rozdíl hladiny mezi přílivem a odlivem je tady něco přes 5 metrů.

Od moře k moři

Po dvou dnech byl čas vyrazit dál. Naplánoval jsem trasu a okolo osmé ráno vyrazil na cestu. Cesta ubíhala celkem rychle. Úspěšně jsem odeslal data přes McDonald, prostě jedna báseň.

Jenže ouha, nic nejde tak jednoduše.

Na konci vesnice Cubzac-les-Ponts jsem narazil na žlutou ceduli “ROUTE BARRÉE”. No za tou cedulí byl jediný most široko daleko. Skvělý, a nikde žádný deviant 🙂 respektive žádná objížďka (fr. déviation je objížďka). No nic, použijeme navigaci. “Přepočítávám trasu a odbočte doleva”. Krásně jsi to vybrala, pochvaluju si. Kochám se krajinou plnou vinic, proplétám se úzkými uličkami malebných vesniček, když tu najednou. Asi tak po 30 km, si říkám, že to tady vypadá všude dost podobně. No, nevypadá. Vyjedu ze zatáčky a tam se na mně kření zase ta blbá žlutá cedule, jako kdyby říkala:” A vida, vida, kohopak tu zase máme.”.  😀

Paráda, tak co teď? Koukám tedy do mapy a další most je až za Fronsacem, to je tak 35 km východně. Říkám si, tak pojedu pořád na východ a prostě to tu navigaci donutím přepočítat správně. Zlatý voči! Pořád mě to točilo zpět k tomu jedinému, ale zavřenému mostu v okolí. A aby toho nebylo málo, tak se navigace sama ztratila uprostřed vinic 🙂

Cesta nebyla nalezena

To bylo to jediný, co z ní další hodinu vypadlo. Pak konečně našla signál a chytila se.A jak jsem se nakonec dostal na druhou stranu? Musel jsem zadat asi deset průjezdních bodů cca. po 3km, než jsem jí donutil přejet most u Fronsacu v Libourne.

Ztratili jsme asi 3 hodiny a 10 litrů nafty. Povídám Hipíkovi:”Teď už to máme kámo, jen 120km a jsme zase u moře, to dáme v pohodě.” Jojo, ještě nebyl konec.

Nejkratší cesta

vedla přímo centrem Bordeaux. Okolo páté odpoledne, v té největší špičce. A ještě když to navigační střevo, každou chvíli nevědělo kde je 🙂 prostě pocuc. A k tomu všemu, asi na stopadesátým semaforu, koukám na teplotu a oči mi vylezly z důlků jak šnečkovi v logu. To néé, ručička teploměru atakovala 100°C. Okolo nás z každé strany dva pruhy plné aut. Před námi a za námi, ani nemluvím. Lidi, jak mě se ulevilo, když to cvaklo, pustil se větrák a teplota spadla zase na devadesát.

Pak už jsme se jen soukali v průměru tak 30km/h až do La Teste-de-Buch. A proč tak pomalu? Poněvadž Bordeaux je delší než Lovosice a pak plynule přechází jedna vesnice do druhé. No a všude je rychlost omezená na padesát, ale ve většině vesnic ještě snížená na třicet. A ty jejich zpomalovací prahy? To jsou katapulty. Daly se přejet tak maximálně 5km/h, takže jsem je spíš přelézal než přejížděl,

Když jsem se doplazil tam co testujou ty knížky – Le Teste de Buch – alespoň to mi ten název evokoval :-D, byla už tma. A parkoviště nikde. Najednou jsem ve tmě zahlédl plac vedle silnice, kde stála dodávka a auto, Hupsnul jsem tam a zaparkoval. Šlo to trochu ztuha, protože to vypadalo jako když parkuju na pláži. Samý písek.

Důvěry to ve mně moc nebudilo, takže jsem zaklapnul všechny závory, zakurtoval dveře (Fančo díky za kurtu) a zapnul detektor uspávacích plynů (díky za půjčení Tome). Nakonec byla noc v pohodě.

Suma sumárum jsem 226km jel 11 hodin a 20 minut, Přestávky asi tak 2 hodiny, takže čistá jízda něco přes devět hodin. Krásná práce,

A jedna nakonec

Pokud vás ve Francii napadne tankovat na automatické pumpě na kreditní kartu, tak počítejte s tím, že vám na kartě bloknou minimálně dvojnásobnou částku než za kolik natankujete. Blokovat vám to budou asi týden, plus si k tomu strhnou to co jste opravdu natankovali. Mě blokovali celkem 5 tisíc a to jsem tankoval za 66,9€ (asi 1850,-Kč)! Tak aby vám pak zbylo na útratu 😀

Pro dnešek to stačilo a příště už ve Španělsku.